Chci ti poděkovat za dny, který jsem s tebou a ostatními mohla prožít. Po dlouhé době jeden z nejzážitkovějších víkendů. V první den, když postupně hodnotím, mi hodně otevřela oči a duši hra,, Kdo jsi?,, Při ní, když jsem se poslouchala, jak se dokola neustále opakuji a nemám druhé osobě o sobě co říci, bylo pro mě velkým překvapením, zklamáním a zjištěním, jak jsem prázdná a smutná osoba. Hru určitě doporučuji. Přiznám se ti, že po této hře mluvit o sobě ještě minutu a půl bylo psychicky vyčerpávající. Co říct, aby se ostatní o mě něco dozvěděli, když si chvíli předtím uvědomíš, že tvůj život nic nenaplňuje. Pro mě velkým údivem bylo to, že jsem nahlas řekla o smrti manžela. V tu chvíli jsem cítila, jak ze mě spadl černý těžký kámen. Mě se tak ulevilo. I když výtvarně nejsem nadaná, což bylo zjevné, všechny tvé připravené činnosti měli hluboký smysl a význam. Upřímně ti řeknu, takhle hluboko do vnitra srdce jsem si ještě nesáhla. Sama sobě jsem se otevřela a uvědomila si, že žiju opravdu jako ten Netvor z pohádky. Bylo skvělé, že jsme se ve skupině podporovali, měli možnost si vyslechnout názor druhého člověka, bylo to pohlazení po duši i na zamyšlenou. Příběhy ostatních byly tak zajímavé, člověk neměl chvíli se nudit, nebo si říct, to mě nezajímá. Všechny minuty strávené o tomto víkendu mi zůstanou zapsány v srdci. Uvědomila jsem si, že nemusím být sama, můžu mít dobré přátele a kamarádky a že chci proti samotě bojovat. Nebýt Tebe, můj dobrý anděli, neuvědomila bych si to. Zachránila jsi už tolik lidských životů, včetně mého, že ti jinak než ANDĚLI, říct nemůžu.

Lucie Holá