Krásná, křehká a drsná zároveň

Mám ráda příběhy, které píše život. A jsem vděčná, že mohu být přítomna zázrakům, které se dějí.

Dnes jsem dostala e-mail, po jehož přečtení se mi kutálely slzy po tvářích. Slzy radosti a vděčnosti. Slzy, které mi vždycky připomenou, jak svoji práci miluju a jak jsem pokaždé vděčná, že u toho mohu být. Že mohu cítit tu sílu, která pomáhá jít dál, někdy i po cestě, jež na chvilku ztratila směr. Sílu, kterou máme každý z nás v sobě. Jen si ji musíme dovolit cítit, vnímat a používat.

Moc ráda se s vámi teď podělím o příběh jedné krásné duše (s jejím svolením).
Říkejme jí třeba Ivča…

Krásná duše říkám proto, protože když jsem ji poprvé viděla, měla jsem pocit, že ji znám. A přesto, že ona měla pocit, že je zlomená a plakala, já věřila v sílu, která někde uvnitř je.

Tento příběh je o jednom setkání.

Přišla mladá, krásná, ale hodně smutná a nešťastná dívka. Nejen smutná, ale dalo by se dokonce říci, až ztracená. Chtěla namíchat Bachovy esence. Povídaly jsme si a já jsem najednou začala víc chápat, proč se cítí tak ztracená, nedůvěřivá. Zážitky, zkušenosti a příběhy, které jí život přinesl, opravdu nebyly záviděníhodné a nikdo by je nechtěl zažít.

Všechny negativní události a momenty jejího života se sčítaly a potom…

Přišel zkrat. Pokus o konec, protože nemá cenu v takovém životě zůstávat. Myšlenka, že bude pro všechny mnohem jednodušší, když to všechno ukončí.

Nevěřím na náhody, ale jisté je, že její život měl pokračovat dál.

Ivči život opravdu pokračoval dál, čekal ji pobyt v psychiatrickém zařízení. Ani tam však její trápení neskončilo. Seznámila se tam totiž s člověkem, který nejenže jí velice ubližoval (a nejen jí), ale také ji nakazil velmi nepříjemnou chorobou.

Jak snadno se podléhá a důvěřuje člověku, který nás dokáže ovládat svým povýšeneckým chováním, jak lehce se někomu věří, když my opravdu nevíme jak dál, ale ON to ví a chápe…

Vraťme se ale zpět k našemu příběhu o setkání s Ivčou: Přišla nešťastná dívka, která neví jak dál. Studuje vysokou školu, umí několik cizích jazyků. Má však pocit, že nemá kde začít a hledá. Je neuvěřitelně citlivá, vůbec si nevěří.

Namíchaly jsme na míru Bachovy esence, které nám dokážou poskládat příběh. Dokážou ukázat, jak to vlastně všechno je, a pomohou nám začít a najít v sobě odvahu.  I přesto, že měla Ivča velmi nepříjemnou zkušenost se skupinovou terapií, doporučila jsem jí kurz ARTE hrátky pro ženy, jako možnost setkání se sama se sebou. Tuto nabídku během několika dní přijala.

Ivča má mimo jiné vystudovanou francouzštinu. Můj syn, který se francouzsky učí, ale není schopen kvůli sportu a s ním spojeným časovým vytížením, docházet do jazykového kurzu. Hledali jsme proto někoho, kdo by ho učil soukromě. Proto na závěr naší schůzky možnost vyučovat mého syna Ivče nabízím.

Může to zkusit, zkusit se odrazit…

Sama sebe se ale ptám, jestli je to OK, jestli bude Ivča opravdu vhodná paní učitelka pro mého syna. Svěřila mi o sobě spoustu nepříjemných a nehezkých věcí…

Ale já jí věřím. Cítím to.

Dnes je to rok a pár měsíců od našeho prvního setkání. Jsem vděčná, že mohu psát tento článek. Že se mohu s vámi podělit o další zázrak lidské síly, odvahy a neuvěřitelné statečnosti.

Můj syn má skvělou učitelku francouzštiny a já přikládám (s jejím dovolením) e-mail, který mi poslala:

Ivča píše:

Ahoj Zdeni, chtěla bych ti nabídnout svoji „recenzi“ a můžeš ji klidně zveřejnit na web. Vím, že to je docela opožděně, ale dřív to prostě nějak nešlo přes prsty, až dneska je takový magický den, dostala jsem výsledky od doktorky…

Moje zkušenost zde:

„Zdeňce dlužím za všechno, co nyní ve svém životě mám. Když jsem k ní přišla poprvé pro Bachovky, byla jsem bez vize, bez energie a na pokraji zhroucení. Přivolala jsem si i zákeřnou nemoc, která si chtěla vybrat svou daň. Zdeňka mi kromě Bachovek nabídla i Arte hrátky pro ženy, na které jsem se po dni váhání zapsala. To bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem v životě udělala. S holkama jsme si v kruhu pomáhaly, „neotřele a zábavně“ hledaly odpovědi na své problémy, poznaly jsme nové lidi, ale hlavně – poznaly jsme samy sebe. Úplnou náhodou pro mě Zdeňka našla i člověka, který mi dal možnost vyzkoušet zcela novou práci.

Když kouknu do kalendáře, nemůžu tomu uvěřit, že je to teprve rok a 3 měsíce, co jsem se s pláčem objednala na konzultaci. Nyní mám vše, co v životě potřebuji a k tomu spoustu skvělých dárků navíc. Stavím si podnikání na nově poznané práci, nebojím se říkat ano novým výzvám a jsem poprvé doopravdy úspěšná. Dnes jsem také dostala už třetí kontrolní výsledky – jsem zdravá a už není třeba chodit na další kontroly. Dle doktorky jsem takový malý zázrak, který ještě neviděla. Na zázraky sice věřím, ale tohle je výsledek zcela logický a očekávaný.

Děkuji, Zdeňko!“

Já děkuji tobě, Ivčo

Tohle jsou pro mě okamžiky, kterých si nesmírně vážím. Vždy si znovu uvědomím, že má smysl chtít jít dál a hledat nové cesty. Protože my nikdy nevíme, kde nás čeká náš splněný sen. Jen nějaký musíme mít…