Můj malý SILVESTR

Minulý týden jsem měla poslední kurz z cyklu HRÁTKY PRO DĚTI aneb „Výtvarné čarování“. Dovolila jsem si tento kurz pojmout trochu netradičně a pozvala jsem rodiče dětí, které na kurz chodí. Chtěla jsem jim dát možnost, aby se zapojili do našeho „výtvarného čarování“ a aby si vyzkoušeli to, co a jak s dětmi děláme.

K mojí radosti pozvání přijali všichni. Bylo moc fajn ohlédnout se společně zpátky. Co jsme za první pololetí udělali, kam jsme se dokázali posunout. Ušli jsme společně velký kus cesty. Není to však jen moje zásluha, ale hlavně zásluha dětí samotných.

Příběh o bojácném chlapci

Dovolím si vyprávět jeden příběh.Chlapec, říkejme mu Martin. Je mu 10 let, chodí do třetí třídy a není schopný zůstat někde chvilku sám. Vždy je potřeba mít nablízku svojí matku. Měl strach, že ho nevyzvednou ze školy, že zůstane doma sám, že už se rodiče nevrátí a spoustu dalších strachů. Proč? Na to jsme hledali společně odpověď.

Když přišel poprvé, přišla s ním celá jeho rodina a Martin se mnou moc nekomunikoval. Ať jsem mu položila jakoukoliv otázku, otočil se ke svojí mamince a ta vždy bezpečně odpověděla za něj. Společně jsme se domluvili, že Martin začne chodit na kurzy. První hodiny, musela sedět maminka vedle v místnosti, ale postupně jsme pracovali na tom, že to zkusí zvládnout sám.

Na našich hodinách si vždy povídáme a tvoříme na určité téma. Nezáleží na tom, jaký je výtvor, nic není na známky. Všechno je tak, jak to děti chtějí, všechno je správně. Naše tvoření není zaměřené na výsledek, ale na prožitek při vznikání díla. Není zde kladen důraz na to, zda je dítě výtvarně šikovné či nadané, ale na to, zda má chuť zkoušet nové věci. Každý si může odnést z hodiny nový zážitek nebo také nový postoj k situaci a události uvnitř a kolem sebe.

A jak to dopadlo s Martinem? Martin se rozkoukal, našel si nové kamarády. Maminku už na kurzech nepotřebuje a dokonce se těší tak, že na hodiny chodí s velkým předstihem. Ona i maminka musela přijmout, že Martin už není malý chlapeček a uvědomila si, že strachy, které na něj přenášela, byly její. Při společné práci se přiznala, že spoustu věcí se snažila řešit a rozhodovat za něj.

Martin se velice zklidnil, dokonce maminka řekla, že lépe a klidněji usíná. Občas prý na dotazy a připomínky rodičů odpovídá tak, že si rodiče uvědomují, že získává sebevědomí a víru sám v sebe.

A jak to máte Vy? Dáváte svým dětem dostatek prostoru?

Pokud mohu sama za sebe, tento a další příběhy, které prožívám spolu s dětmi a jejich rodiči, mě potvrzují, že vždy je šance na to něco změnit. Musí se jen chtít a s chutí začít. Každá překážka se dá zvládnout.

My v RADOSTNÍKOVI začínáme znovu 4. února 2015. Otevíráme další cyklus ARTE hrátek pro děti aneb „Výtvarné čarování“.

Těším se, že se znovu vydám na společnou cestu s vašimi dětmi a také s vámi.

Zdeňka Šulcová

– členka ČAA – České arteterapeutické asociace
– lektorka kurzů pro děti, terapeutka, zakladatelka a autorka projektu pro děti SNADNÉ UČENÍ