Setkání se svojí duší

 Každý z nás jistě tuší,  
 že je dobré setkat se se svojí duší. 
Myslím si, že se to dokonce sluší.

Zeptat se jí, jak se jí daří, jak se má. 
Zda je na život se mnou připravená.
Moje milá duše,  
 poklekám před tebou na kolena. 

Poutní cesta Saharou

Je to už rok a kousek, přesně rok a dva měsíce, kdy jsem se vrátila ze Sahary. Odjela jsem sama na poušť, sama na poutní cestu Saharou. Byla jsem součástí party devíti žen, které jsem nikdy předtím neviděla.

Byly jsme tam spolu, a přesto každá sama. Každá z nás se svým příběhem, který jsme si nesly uvnitř nás. Někdy se naše příběhy proměnily ve slova, která nás na chvíli vzájemně propojila. Čtrnáct dní jsme putovaly Saharou, která nás přijala s obrovskou laskavostí. Díky své hloubce a upřímnosti nám dokázala otevřít cestu ke své vnitřní pravdě a ukázala cestu k naší duši.

Sahara, já, touha a volání mé duše

Proč jsem tuto cestu vlastně podnikla, co mě k ní přimělo?

Mám v životě všechno, co jsem vždycky chtěla. Fajn práci, kterou mám ráda, báječného muže, o kterého se mohu kdykoliv opřít, milované děti i vnoučata. Dům se zahradou. Zdá se to jako život spokojené ženy, která má všechno, co potřebuje, co si přeje, a o čem jiné ženy většinou sní.

Jsem šťastná? Měla bych být. Občas mám však pocit, že mi něco v životě chybí. Někdy se dokonce přistihnu, že se mi nedostává pokory. Nebo jsem snad neskromná? Občas slýchávám: „Ty se máš! Co by za to jiná žena dala…“

Často však také vnímám někde uvnitř sebe nesoulad, nespokojenost. Hledám příčinu. Hodně času věnuji práci. Možná je to vyhoření, možná hledání a přijetí. Něco nefunguje tak, jak by mělo, i moje tělo mi dává zprávu, že něco není v pořádku. Mám za sebou gynekologickou operaci, a já i moje tělo si žádáme trochu jiné řešení než má moje paní doktorka.

Ač roli spokojené a úspěšné ženy hraji dobře, uvnitř se cítím nějak zvláštně smutná.

Pochybnosti

O cestě na poušť a putování Saharou jsem věděla několik let. Vždycky jsem tam chtěla jet, ale pokaždé jsem si našla nějaký „rozumný“ důvod, proč cestu odložit. Ať už to byla otázka, zda si mohu dovolit sama odjet ‒ vždyť je to drahé a potřebujeme do domu koupit to či ono ‒ nebo se objevovaly další moje strachy, jak to zvládnu. Sama jsem nikdy takhle dlouho nebyla, bude se mi stýskat. A jak to tam funguje s hygienou? Není tam voda, a co potom strach ze škorpionů a hadů!

Mohu já někam odjet? Moje strachy byly postavené na rozumném základu. To nedám, tohle nezvládnu, nemohu odjet sama. Bude mi zima, budu se bát, vždyť já se bojím někdy i sama doma nebo když mám jít na zahradu potmě.

Má duše volá. Odjíždím.

Něco ve mně ‒ můj vnitřní hlas nebo moje duše ‒ volalo, že musím jet. Bylo to tak silné, že jsem věděla, že musím udělat něco jinak. Sahara mě volala čím dál tím více a intenzivněji. Poslední den roku 2019 jsem zaplatila letenku, od té chvíle nebylo cesty zpět. Jedu.

Nejsem žádný velký turista. Ze seznamu věcí, které jsme měli mít s sebou, některé nevlastním, a o jiných ani nevím, že vůbec existují. Stan si sice postavit umím, ale nikdy jsem to vlastně nedělala, protože se o to vždycky postaral můj manžel. A najednou jsem tady SAMA, uprostřed pouště. Není tu nic, žádný signál (to mi nevadí, nemám s sebou telefon). Jsem jen já, písek a nekonečný prostor, kde je klid a ticho, které se někdy zdá být až hmatatelné.

Zouvám si boty, moje nohy se boří do teplého písku a já jsem spojená s pouští. Sahara mě vítá, já to cítím. Přijímá mě takovou, jaká jsem, nebude mě hodnotit ani soudit, není třeba nikomu nic dokazovat. Jsem tu jen já a obrovská moudrá Sahara. Odkrývá mi svoji tvář a pomáhá mi najít odpovědi na všechny moje otázky. Mám její podporu, jsem v bezpečí.

Dovolím si citovat našeho průvodce – beduína Ahmeda Bouarifa:

„Když Bůh stvořil zemi, udělal jedno místo pro sebe,
stvořil saharskou poušť, kde nic nechybí, ani nepřebývá.“

Čas se zpomalil

Součástí našeho putování bylo také strávit tři dny o samotě v odloučení na poušti ‒ bez jídla, pouze s vodou. Jaká byla moje první reakce: „To nedám, vrátím se dřív, bojím se tmy.“
Nakonec to však byly tři úžasné dny mého života. Čas se zpomalil, den začínal východem slunce a končil jeho západem. Stojím tam sama, cítím obrovskou sílu a vnímám sebe, jak dýchám. Sahara se mi vrývá pod kůži, jsem její součástí. Píšu básničky, koukám se na nebe plné hvězd a přeju si, ať tohle nikdy neskončí. Slyším nádherný zvuk ticha, který zůstal ukrytý a uložený v mém nitru a moc ráda na něj teď vzpomínám.

Co tam v poušti cítím?

Obrovský klid, prostor a bezpečnou náruč. Sahara je připravená na všechny moje emoce, pocity, každou moji slzu, úsměv a hledání, které mě na cestě provázejí. Nemám strach, všechny mé obavy se rozplynuly. Poušť je laskavá a připravená přijmout nás takové, jací jsme.

Vnímám zvláštní pocit bezpečí. Najednou tu stojím, uvnitř sebe cítím klid, jsem součástí toho všeho. Jsem nic a jsem všechno. Cítím svůj dech, každý nádech i výdech, vnímám tlukot a rytmus svého srdce, vnímám sebe.

Na poušti se všechno tak nějak zpomalí, cítíte tam klid a mír. Vnímáte, že všechny odpovědi na vaše otázky, které tak dlouho hledáte, máte vlastně ukryté uvnitř sebe. Potkáváte se sami se sebou a objevujete skrytý poklad, který byl dlouhé roky schovaný uvnitř vás samých.

Poušť není jenom písek. Stane se vaší součástí. Na cestě objevíte svou sílu, hlubokou a pevnou víru v sebe sama. Propojení moudrosti vašeho těla a vaší duše. Najdete v sobě důvěru, že dokážete úplně všechno, co chcete. Přítomný okamžik je skoro až hmatatelný. Teď a tady existuje.

Naleznete klid a mír, které ve vás zůstanou. Saharu budete mít v srdci už napořád. Děkuji jí za to.

Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…

Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ

Máte také chuť se vydat na cestu? Zvu vás.

Provedu vás kurzem 21 dní ‒ cesta ke změně aneb „poznej sama sebe“, ke kterému bude založena FB skupina, kde se budeme vzájemně podporovat, sdílet svoje objevené strašáky a kostlivce, ale také „aha“ momenty. Budeme se vzájemně podporovat na cestě ke změně.

První krok, to je přesně to, co musíme udělat na každé naší cestě.
Budu vaší nadšenou průvodkyní na cestě poznávání, objevování skrytých talentů a darů, které máme v sobě každá z nás. Ukážu vám, jak vnést do vašeho života spokojenost a radost a stát se tak šťastnou a spokojenou ženou.

Zdeňka